Kráčíme vstříc hyperinflaci? Poučme se z pěti nejhorších příkladů minulosti

Author: Paul; License: https://creativecommons.org/licenses/by/2.0/; Mods: Photo croped.

Sdílejte

Česká národní banka nás už dva roky straší deflací a podle svých slov ještě nějaký čas strašit bude. Inflace je prý nebezpečně nízká a je proto zapotřebí pevně svázat kurz koruny s eurem. Nejlépe tak, abychom co nejvíce oslabili korunu a aby nám ty ceny konečně pěkně poskočily nahoru. Páni bankéři se slzou v oku vzpomínají na zlatá devadesátá, kdy nám nezbedné ceny rostly jako z vody. A protože se pravděpodobně shlédli v profesi nostalgisty, rozhodli se zruinovat lid za každou cenu. Kam až to může vést, si ukážeme v následujícím článku.

Začátek konce: cílujeme inflaci

Problém s oficiálním měřením inflace je ten, že se počítá na základě růstu cen v takzvaném spotřebitelském koši. V tom jsou stovky položek a každé je přiřazena určitá váha v procentech. Najdeme zde tedy například nové auto, tyčový mixér, cigarety, či kondomy. Kupodivu zde však už nenajdeme například ceny nemovitostí. Namísto toho jsou zde třeba ceny nájmů, které se podle statistiků na našich výdajích podílí pouze 14 procenty. Nejen, že nájmy oproti cenám nemovitostí skoro nerostou, ale ještě jsou zásadně podhodnoceny. Pokud dáte za bydlení 7 tisíc měsíčně, museli byste podle statistiků vydělávat 50 tisíc čistého, aby jejich počty seděly. Skutečná inflace je proto podle mnoha ekonomů mnohem vyšší, než jakou nás kolébají bankéři. Podle alternativních měření může být i 2x až 3x vyšší.

Až se přitom roztočí inflace i podle pokřiveného měření ČNB, může to být pro nás, obyčejné lidi, pohroma. Pojďme se podívat na zajímavé souvislosti. Americký FED napumpoval do ekonomiky nepředstavitelné množství peněz. Tolik jich ještě nikdy v historii v oběhu nebylo. Evropské centrální bance se to zalíbilo a pumpuje také. Dokonce tolik, že kurz eura oproti dolaru výrazně oslabuje. ČNB oslabila korunu a svázala ji s eurem. Ve světě je nebezpečné množství peněz, které zatím drží pod pokličkou banky. Až je ve formě úvěrů vypustí do světa, budeme jimi doslova zahlceni. Jedna papírová tisícikoruna totiž může pomocí úvěrů vygenerovat až 10 tisíc digitálních peněz (ty, které máme na účtech). Než se dá pomyslná lavina do pohybu, pojďme se podívat na to, jak také můžeme dopadnout. Zde je pět nejhorších příkladů hyperinflace v dějinách.

 

  1. Řecko 1941-1945

Před druhou světovou válkou bylo Řecko prosperující zemí. V roce 1939 skončil řecký státní rozpočet v přebytku 271 milionů drachem. O rok později už kvůli válce skončil v deficitu 790 milionů drachem, což bylo způsobené především propadem zahraničního obchodu. Situace se dramaticky zhoršila po vpádu německých jednotek do země v roce 1941. Řekové museli živit celkem 400 tisíc cizích vojáků, a protože příjmy státu nadále klesaly, začali si tisknout stále větší množství peněz. Země se ocitla v kolotoči hyperinflace už v roce 1943, ovšem nejhorší období zažila v říjnu roku 1944. To se měsíční míra inflace vyšplhala na 13.800 %. To znamená 18 % denně – k tomu, aby se ceny zvedly na dvojnásobek, tedy stačilo něco málo přes 4 dny.

 

  1. Německo 1921-1924

V roce 1914 Německo opustilo tzv. zlatý standard a zavedlo novou měnu, německou marku. Vysoké válečné výdaje vedly do roku 1919 ke zdvojnásobení cen, ovšem hlavní problém měl přijít v letech následujících. Kvůli prohrané válce muselo Německo platit spojencům odškodnění, ovšem to nebylo možné platit v markách, ale muselo být uskutečňováno v cizích měnách či ve zlatě. Německá vláda proto začala tisknout velké množství marek, které směňovala za cizí měnu. To vedlo k rapidnímu znehodnocení měny a následné hyperinflaci. Zatímco v roce 1914 stál americký dolar něco málo přes 4 marky, v listopadu 1923 to bylo již více než 230 milionů marek a v dalších měsících už nebyla směnitelná vůbec. V nejhorším období dosáhla měsíční inflace 29.500 %, tedy téměř 21 % denně. Stačily tedy necelé 4 dny, abyste si za své peníze namísto dvou rohlíků koupili jen jeden. Koncem roku 1923 se běžně tiskly bankovky s hodnotami 5 či 50 bilionů marek.

 

  1. Jugoslávie 1992-1994

Jugoslávie se potýkala s rostoucí inflací a vnitropolitickými problémy už od konce 80. let. Po rozpadu Sovětského svazu vnitřní tlaky rostly a ekonomika naopak skomírala. Během let 1989 a 1990 zkracovalo v zemi přes 1000 firem a přes 600 tisíc lidí se ocitlo bez práce. Dalších 500 tisíc lidí sice pracovalo, ale nebyla jim několik měsíců vyplácena mzda. V zemi rostlo napětí a nacionalistické nálady. Po vypuknutí války byly na Jugoslávii v roce 1992 uvaleny ekonomické sankce. Ty byly spolu s válečnými výdaji poslední kapkou k vypuknutí třetí nejhorší hyperinflace historie. V nejhorším období dosahovala inflace v Jugoslávii měsíčně 313 milionů procent, tedy 65 % denně. V úterý večer jste tak měli v peněžence o polovinu méně než v pondělí ráno.

Vláda během krize celkem pětkrát reformovala svoji měnu. V listopadu 1993 zavedla tzv. nový dinár. Jeden nový dinár měl hodnotu milionu starých dinárů. Jedna německá marka stála potom milion nových dinárů. V prosinci byl zaveden nejnovější dinár, který měl hodnotu miliardy nových dinárů. V lednu 1994 zavedla vláda superdinár, který měl hodnotu deseti milionů nejnovějších dinárů.

 

  1. Zimbabwe 2008

Druhou nejděsivější hyperinflaci historie jsme mohli nedávno pozorovat v přímém přenosu v Zimbabwe. Cesta k hyperinflaci se otevřela v 90. letech spolu s pozemkovou reformou prezidenta Mugabeho. Šlo o znárodnění pozemků evropských farmářů a jejich přidělení etnickým Zimbabwanům. V roce 2001 se roční míra inflace poprvé dostala přes hranici 100 procent. V roce 2003 to bylo téměř 600 %, ovšem vláda se to snažila maskovat a odmítala tisknout bankovky vyšších hodnot. Situace se dostala tak daleko, že pro lidi bylo výhodnější používat bankovky menších hodnot jako toaletní papír, než si tuto komoditu kupovat. Poté, co vláda začala tisknout také bankovky vyšších hodnot, se kola hyperinflace roztočila na plno. Ke konci roku 2008 činila měsíční inflace téměř 80 miliard procent a ceny se zdvojnásobovaly každý den. Po vydání první stomilionové bankovky přes noc vzrostly ceny chleba z 2 na 35 milionů. Nejvyšší vytištěná bankovka byla vydána v ledu 2009 a měla hodnotu 100 bilionů zimbabwských dolarů.

 

  1. Maďarsko 1945-1946

Nejhorší hyperinflaci v dějinách lidstva zažilo poválečné Maďarsko. Problémy začaly už po první světové válce, ale naplno se projevily teprve po válce druhé. Maďarsko během války finančně podporovalo Němce, kteří svůj dluh ovšem nikdy nesplatili. Po válce navíc muselo Maďarsko platit Sovětům reparace v hodnotě až 50 procent svého HDP. Maďarská měnová politika byla sice pod kontrolou spojenců, ovšem ti se nepoučili z nedávného německého příkladu a začali tisknout stále nové a nové peníze. V nejhorším období roku 1946 dosahovala denní míra inflace 195 % a ceny se zdvojnásobovaly každých 15 hodin. Nejvyšší vydaná bankovka měla hodnotu 100 trilionů pengo. Odhaduje se, že před zrušením penga neměly veškeré bankovky v oběhu dohromady větší hodnotu než 1000 amerických dolarů.

 

Sdílejte

Komentáře

 

redakce

 
RSS | © Copyright 2015 Finpark.cz