11 věcí, za které zaplatíte víc, než jakou mají opravdu hodnotu

zdroj: www.youtube.com

Sdílejte

Doma má pekárnu chleba, vařič vajec a domácí pec na pizzu. Obličej si maže drahými krémy proti vráskám a proklíná den, kdy praskl ten zpropadený kondom. Od té doby už si nemůže dovolit jihoamerická vína ve svých oblíbených restauracích a extra panenskou živou vodu z Alp. Alespoň, že na kino a dovolenou s cestovkou vždycky nějaký ten Masaryk zbude. Znáte ho? Je to váš soused? Jste to vy? A jaké další předražené věci si ještě kupujeme?

 

Domácí pekárny

Velkým hitem posledních téměř deseti let jsou bezesporu domácí pekárny. Za cenu od jednoho do osmi tisíc si můžete pořídit pekárnu libovolné značky a vyspělosti. Výrobci vám budou nabízet desítky programů kynutí a pečení, osm typů rustikálního chleba, pět typů chleba nového tisíciletí a dva programy pro amarouny. Stačí chytlavý slogan typu „Amaroun snadno a rychle!“ a úspěch je zaručen. Přitom domácí chleba upečete zcela jednoduše ve stávající troubě a bez dodatečného harampádí, ze kterého se po prvních deseti chlebech stane další předražený lapač prachu.

 

Módní pomocníci do kuchyně

Příběh pekáren lze zobecnit na celý svět domácích spotřebičů. V situacích, kdy se ženy začnou věnovat namísto kariéry domácím pracím, začnou mít občas vtíravý pocit, že jim v životě něco chybí. A protože poslední dobou tráví většinu života doma a v kuchyni, vztahují tento pocit právě na vybavení. Už tedy nestačí mít troubu, ale je zcela zásadní pořídit si ještě pec na pizzu. Nestačí obyčejné hrnce, je třeba mít také rýžovar a elektrický parní hrnec s funkcemi „maso“, „kosti“, „zelenina“. V čem se od sebe tyto funkce liší? No přeci 30 minutami, o které je stroj při funkci „maso“ zapnutý déle než při funkci „zelenina“. Ještě, že na trhu máme takto sofistikované spotřebiče, které nás u vaření nenutí přemýšlet!

Pečicí pánve, palačinkovače, vařiče vajec…kuchyňský svět je plný dobrodružství a přístrojů, se kterými si může osamělá žena popovídat. A mohou to být i elegantní štramáci. Třeba rychlovarná konvice Bugatti Vera Swarovski, která umí za pouhých 13 tisíc ohřát vodu třeba i na 50°C, namísto aby ji klasicky uvařila. Velmi zásadní funkce, řeklo by se. Ale pozor, abyste ji manželovi dokázaly vysvětlit. Když totiž přijde domů a zalije svého oblíbeného turka vlažnou vodou, vyhodí vašeho elegána z bytu dřív, než si ho vůbec stačíte pojmenovat.

 

Krémy proti vráskám

Jestliže nechcete být v 70 letech seschlou stařenou (či starcem), ale chcete vypadat na sexy čtyřicet, zavolejte do Nivey, oni už vás nějak vyretušují. Nebo si kupte za pár kaček Indulonu, funguje úplně stejně, na nic si nehraje a je o několik řádů levnější. Jednoduché pravidlo totiž zní: pořádně se promastit. Vrásky se potom nemají kde uchytit a vydají se obtěžovat někam jinam. Proto také chlapi stárnou do krásy. Bůček a knedlo zelo nedávají vráskám sebemenší šanci.

 

Jihoamerická vína

Především v „luxusnějších“ restauracích jde o velký hit. K jídlu za několik stovek si můžete objednat lahev prvotřídního vína z Chile, případně z jiných zemí Jižní Ameriky. Aby působila luxusním dojmem, musí samozřejmě mít také luxusní cenovku. Třeba 700 korun, to je takový zlatý střed. Na tom v zásadě není nic špatného. Restauratéři se pouze snaží, abyste si odnesli ten nejlepší gastronomický zážitek. Kdybyste věděli, že tato vína se sem běžně dovážejí za 2-3 eura, určitě byste se odvážili hledat na nich nějakou tu chybičku, což by byla škoda. Ale lahev za 700? Ta musí být skvělá!

 

Balená voda

Asi nejde o žádnou novinku, ale pro jistotu to zopakujeme. Dobrá voda neznamená, že je lepší než vaše kohoutková, jde jen o dobrý „vejvar“ společnosti, která se rozhodla kšeftovat s jednou ze základních komodit potřebných pro naše přežití. Nevadí, ať kšeftuje. My si pouze zopakujeme, že „výrobní cena“ litru vody, kterou se nám snaží prodat za 15 Kč, je asi 50 haléřů. Další korunu stojí plast, ve kterém nám ji cpou. Některé společnosti jdou ale ještě dále a prodávají nám „ledovcovou vodu“, „živou vodu stáčenou za úplňku v Alpách“ a podobné lotroviny. Cena jednoho litru se u těchto speciálů pohybuje minimálně ve stovkách korun. A to se (jim) vyplatí!

 

Kino

Začíná to lístkem, který stojí v lepším případě stovku, v horším dvě stovky. Pokračuje půllitrem limonády z postmixu (rozumějme limonády, která je ředěná vodou) za 60 korun a podobně drahým popcornem. Končí to přitom čistírnou poté, co vás svým postmixem koly a nachos poprská týpek za vámi, protože „ten pes v reklamě byl fakt krutě vtipnej“. Stojí to za to? Co si takhle pořídit za dvě stovky měsíčně videotéku a zbylé peníze utratit za něco zajímavějšího?

 

Podílové fondy

Podílové fondy jsou jednoznačně lepší volbou než investiční životní pojištění. To ale neznamená, že nejsou drahé. Vstupní poplatek do fondu se může pohybovat až okolo 6 % z hodnoty investice. Roční manažerský poplatek zase klidně dosáhne 3 %. V takovém případě je namístě zapřemýšlet, jestli se vám podobná investice opravdu vyplatí. Mimochodem, až vám poradce bude nabízet lákavou slevu 20 % ze vstupního poplatku, mějte na mysli, že se vám vstupní poplatek sníží z 5 % na 4 %. Chtějte proto raději slevu tři procentní body. Nevypadá to sice tak bombasticky, ale zato jde o lepší koupi.

 

Dovolená s cestovkou

Znáte vůbec někoho, kdo dneska ještě jezdí na dovolenou s cestovní kanceláří? Že ano? A není to jen proto, že cestovka je pračkou peněz nějakého jeho kamaráda a ve skutečnosti jede zdarma? Jinak si nedovedeme představit, proč by člověk platil nehorázné ceny zájezdů, které se dají pořídit minimálně o polovinu levněji. Stačí objednat letenku a hotel přímo. Přes Letušku, Pelikána, Skypicker, Booking či AirBnb.

 

Oblečení od světoznámých značek

Další obrovská černá díra. Všechny hadry šijí novodobí otroci v Bangladéši, Kambodže, Číně a dalších několika zemích. Všichni dostávají přibližně dolar až dva denně. Jedni přitom šijí pro levné značky, zatímco jiní šijí ty samé košile a šatičky, které se ovšem budou prodávat za desetinásobek ceny. A až je obnosíme, pošleme je zpět v humanitárním kontejneru, aby se do tohoto luxusu mohly obléknout i děti těch, kteří ho vyrábí. Mimochodem, jestli chcete obměnit garderobu, investujte do letenky do některé z těchto asijských zemí. Okolo továren najdete spoustu tržišť, kde se za zlomek konečné evropské ceny prodávají tuny hadrů, tajně propašované z továren a zaručeně pravé. Ale pozor: ztráta iluzí někdy bolí.

 

Kondomy

Někdo by mohl argumentovat tím, že tento kousek pryže je ve skutečnosti extrémně levný v porovnání s tím, jaké šlamastyce pomáhá předcházet. Děti nejsou nejlevnější záležitost a sexuálně přenosné choroby nejsou tím, čeho se plni vzrušení nemůžete dočkat při svém prvním (a i x-tém) styku. Právě proto by však měly být kondomy dostupnější. Za 70 korun si mladý pár raději koupí levné víno a namísto bezpečné lásky jim po vystřízlivění naskáčou vrásky na čele. Proto navrhujeme zcela vážně začít diskutovat nad tím, aby stát začal vyplácet přídavky na kondomy.

 

Významné životní události

Začne to prasklým předraženým kondomem a už se vezete. Následuje svatba, děti, svatba dětí a pohřeb. Všechno jsou to významné události (ačkoli některé veselejší než jiné), proto mají výrobci a poskytovatelé služeb patrně pocit, že nás mohou pěkně sedřít z kůže. Přeci nebudeme šetřit na vlastní svatbě a na dětech. Každý kus plastu nebo látky je proto desetkrát dražší, pokud je určen dětem, než v případě, že je vyráběn pro dospělé. A děti z něj navíc vyrostou asi tak za dva týdny. To už hraničí se sadismem.

Sdílejte

Komentáře

 

David Píta

 
RSS | © Copyright 2015 Finpark.cz