Registry dlužníků: chrání nás, nebo nám jdou po krku?

This image is a work of a U.S. Army soldier or employee, taken or made as part of that person's official duties. As a work of the U.S. federal government, the image is in the public domain.

Sdílejte

Více než čtvrtina Čechů dluží na spotřebitelských úvěrech 8 průměrných měsíčních platů. Stovky tisíc lidí mají více než 5 úvěrů najednou. Splátky úvěrů nám užírají stále větší kus naší výplaty. Před osmi lety pětinu, dnes už více než čtvrtinu. Bude to za deset let polovina? A co na to registry dlužníků? Věděli jste například, že o vás vědí více než vlastní žena a že byste jim za to měli poděkovat? Nevěříte? Čtěte!

Jaké existují registry dlužníků a jak fungují?

V zásadě existují pouze tři registry, které jsou velkými společnostmi doopravdy využívány. Jde o takzvaný Bankovní registr klientských informací (BRKI), Nebankovní registr klientských informací (NRKI) a SOLUS. Až se vám bude kdokoli snažit nabulíkovat, že mu něco dlužíte a že pokud nezaplatíte, nahlásí vás do jakéhosi pochybného registru, v klidu to hoďte za hlavu. Jiné registry jsou jednoduše další fintou nejrůznějších šmejdů, jak z důvěřivých lidí vytahat peníze.

BRKI a NRKI jsou vzájemně propojené. Jeden eviduje dluhy u bank, druhý u jiných úvěrových společností. SOLUS existuje samostatně a kromě bank a úvěrovek eviduje také dluhy třeba za energie. Existuje zde ale jeden zásadní rozdíl – SOLUS je takovým tím klasickým registrem dlužníků. Nezaplatíte svoji splátku a společnost vás nahlásí do SOLUSU. Všechny další společnosti potom vidí, že jste nezaplatili, kdy a kolik. Naproti tomu BRKI a NRKI jsou doslova Velkým bratrem. Vědí o vás totiž skoro všechno. Kolik jste si půjčili, kde jste si to půjčili, kolik splácíte měsíčně, kolik půjček splácíte…a samozřejmě, jestli splácíte včas, nebo nějaké splátky dlužíte.

Jde o zásadní rozdíl. Zatímco pokud splácíte vše včas, SOLUS na vás takříkajíc nevidí, BRKI a NRKI o vás vědí od počátku první poslední. A vědí to ještě několik let poté, co jste svoji půjčku splatili. Proto také v těchto registrech mělo koncem roku 2015 záznam celých 5 milionů Čechů, téměř dvě třetiny všech dospělých lidí v ČR. To už je slušná databáze, co říkáte? Nutno ale dodat, že podle zákona nesmějí vaše informace nikomu poskytovat. Mohou je uvolnit pouze v případě, že žádáte o půjčku a banka se registrů zeptá, jestli už nějaké půjčky máte a jak je splácíte.

Jsme zotročováni úvěry

Pokud budeme vycházet z dat, která letos zástupci BRKI a NRKI prezentovali na tiskové konferenci, může leckomu přeběhnout mráz po zádech. Podle těchto dat se totiž částka, kterou si lidé půjčili, zvedla jen mezi lety 2007 a 2015 o celých 82 %, tedy skoro na dvojnásobek. Průměrná hrubá mzda se ale zvedla pouze o 25 %, tedy jenom o čtvrtinu. Můžeme sice tvrdit, že si jednoduše půjčuje více lidí, což je pravda, ale hned další statistika nás vyvede ze znovunabytého klidu. Zatímco v roce 2007 lidé za svůj dluh spláceli průměrně 4 500 korun měsíčně, v roce 2015 to bylo už 7 300 korun. Jednoduše si tak spočítáme, že v roce 2007 jsme na dluhy platili přibližně pětinu průměrné hrubé měsíční mzdy, zatímco v roce 2015 už platíme více než čtvrtinu. Zbývá nám tedy stále menší prostor na to, abychom kromě splátek úvěrů také normálně žili.

Jen tak mimochodem, podle stejných statistik má spotřebitelské úvěry, kontokorenty nebo kreditní karty, tedy takzvané krátkodobé úvěry, téměř dva a půl milionu lidí. Průměrný dluh na klienta s tímto krátkodobým dluhem je přitom 157 tisíc korun! Jinými slovy, třetina dospělé populace České republiky dluží přibližně 8 průměrných měsíčních platů (v čistém). Osm měsíců tedy nesmějí jíst, pít ani bydlet, aby své dluhy mohli splatit. Samozřejmě za předpokladu, že nepřijdou o práci.

Registr dlužníků je kamarád

Registry dlužníků byly dlouho vnímané jako největší zlo lidstva. Partička bankovních manažerů se rozhodla, že nás bude šmírovat a po večerech se bavit tím, kolik jim dlužíme a kolik už na nás vydělali na úrocích. Cílem většiny lidí proto je vytěsnit toto sousloví ze své mysli, nebo naopak registry vědomě obelhat. I za pomoci pochybných nabídek na internetu. Je pravda, že právě registry dlužníků jsou příčinou aktuálního stavu. Banky díky nim mohly uvolnit svoji úvěrovou politiku a začít půjčovat více lidem než dříve. Výsledkem je však nejen aktuální smutný stav dluhů české populace, ale také více jak půl milionu lidí, kteří si díky tomu mohli sáhnout na peníze z hypotéky a koupit si vlastní bydlení. Před existencí registrů se banky do půjčování milionů zrovna nehrnuly.

Zajímavý je však fakt, že i když úvěrové registry pomohly eskalovat současnou situaci, mohou v současnosti alespoň částečně pomáhat tomu, aby se lidé nedostávali do neřešitelných životních situací. Mohou to dělat právě BRKI a NRKI, naši Velcí bratři. Díky tomu, že vidí, kolik máme půjček a kolik za ně platíme, se banky mohou jednoduše rozhodnout, že už nám další půjčku nedají. A taky to dělají. Podle dat BRKI a NRKI je třetina odmítnutých žádostí o úvěr zamítnuta ne proto, že lidé nesplácejí své současné půjčky, ale proto, že i když splácejí, další půjčku už by neunesli.

A právě v tuto chvíli je třeba vyřknout nejkontroverznější myšlenku celého článku. Co se děje, když zažádám o půjčku a banka mi ji nedá, protože vidí, že už splácím čtyři půjčky a další bych už splácet nezvládl? Ale já přeci chci tu novou televizi z reklamy! V tom případě si zajdu pro půjčku někam, kde se do registrů nedívají. Pro nějakou mikropůjčku, půjčku z papírku, co nám visí na kandelábru před barákem, kamkoli. Tam mi ji dají, tam nejsou takoví škrti jako v bance!

A právě v této chvíli se dostávám do dluhové pasti, exekuce, ztráty bytu…proto si dovolujeme podotknout, že takovéto půjčky by měly být zakázány. Banky by o nás měly vědět vše, a pokud si myslí, že už platit nezvládneme, měly by mít povinnost nám více nepůjčovat. A my bychom neměli mít možnost si legálně půjčit jinde. Ano, zcela jistě se objeví nelegální lichva, ale tu je třeba tvrdě potírat všemi možnými způsoby. Daleko horší je totiž lichva legální, proti které se nemůžeme nijak bránit.

Na závěr snad ještě dodatek: každý je si svého štěstí strůjcem, ale ve chvíli, kdy se velká skupina české populace ukazuje být dlouhodobě finančně negramotnou, je třeba právo jedince na sebedestrukci co nejvíce omezit.

Sdílejte

Komentáře

 

redakce

 
RSS | © Copyright 2015 Finpark.cz