Svět ovládli food snobové. Jste jedním z nich?

Author: Ben Brown on Flickr.com; License: https://creativecommons.org/licenses/by/2.0/; Mods: Photo croped

Sdílejte

Na úvod článku si zodpovězte jednoduchou otázku: co je pro vás známkou sociálního statusu? Vstupenkou do lepší společnosti? Předpokládejme přitom, že máte dostatek peněz a nemusíte obracet každou korunu. Je to dům, luxusní hodinky a drahé auto, ve kterém čeká vaše hezká žena s drahou kabelkou a silikonovými prsy? Nebo je to obšírná znalost nejrůznějších restaurací a jídelen s exotickým jídlem, obchodů s biopotravinami a designových kaváren? Schopnost detailně celý večer rozebírat recepty na nejlepší polévku Pho a rozdíly mezi Burgery z nejlepší a druhé nejlepší restaurace ve městě?

Pokud jste zvolili první možnost, jste vymírající druh, člověk minulého století, který bude se svými preferencemi stále izolovanější. Pokud jste však zvolili druhou možnost, jste plně adaptováni na novou dobu, na svět, ve kterém postupně přebírají otěže jídelní snobové.

Příznak plíživé změny

Je to změna pomalá, až plíživá. A jako všechny plíživé změny má pro mnohé jednu nepříjemnou vlastnost: nevšimnete si, že přichází, dokud není všude kolem vás. Výrobci luxusního zboží už si tuto změnu začínají pomalu uvědomovat, protože poptávka po luxusu v západní společnosti slábne. Spolu s tím, jak poválečnou generaci ve světě nahrazují jejich děti, tzv. generace Y, snižuje se váha luxusu, na který si můžete sáhnout, a roste váha zážitkového luxusu. Nejvíce ceněné jsou přitom tzv. autentické zážitky – dovolená v pralese v chatrčích domorodců, zdolání vysokých hor, návštěva indických slumů a hlavně všudypřítomné jídlo.

Mladé děvy užívající si „working break“ předtím, nežli nastoupily do první práce, digitální nomádi a manažeři důležitě vyprávějící o autenticitě, kteří si křečovitě budují image zasvěcených cool týpků, či bohaté paničky vrcholových manažerů ve středních letech. Ti všichni se můžou přetrhnout, aby si v daleké Kambodže, Indii či na Madagaskaru zajistili místo v kurzech vaření autentického místního jídla. Už se přitom nemůžou dočkat, jak důležitě budou vypadat, až ho budou vařit doma svým přátelům a přitom zasvěceně komentovat, jaký je rozdíl mezi zázvorem a kardamomem a že nejlepší koření mají v zapadlém obchůdku na Vinohradech.

Ti všichni jsou snoby nové doby, ve které jsou lidé dostatečně dlouho a v dostatečné míře bohatí na to, aby toužili po dalších a dalších hmotných věcech. Nejmarkantnější je to v západní Evropě a Severní Americe, naopak vůbec se s tímto jevem nesetkáte v Rusku nebo Číně, které jsou jednoduše pozadu. Tyto země jsou příliš chudé a místní zbohatlíci si moc dobře pamatují, jak jako děti jedli 5x týdně ovesnou kaši a zbylé dny nic. Pro takové lidi je materiální luxus vším, po čem kdy toužili. Čím více všeho, tím lépe. Česko je někde mezi těmito dvěma světy.

Nové dělení společnosti

Co mají všichni naši jídelní snobové společného? Předně jsou a nebo brzy budou těmi, kteří hýbou světem a drží v rukou jeho otěže. Manažeři na středních pozicích, vzdělaní mladí lidé, nevzdělanci z bohatých rodin, ambiciózní mladíci toužící zapůsobit na vyvinutou environmentálně založenou spolužačku…

Za druhé je to jejich přístup ke světu, který jsme popsali výše: jenom zpátečníci hromadí majetek, my, nová elita, hromadíme zážitky. Nepotřebujeme dvě auta, dva domy a drahé kabelky. Kdo chce ale patřit mezi nás, musí umět uvařit pravé indické kari, norskou polévku, uplácat si Burger podle receptu amerického šéfkuchaře. Vše přitom musí být autentické. Musí to mít příběh. Koho zajímá, že máte plnou skříň kaviáru a šampaňského, pokud jste si ho sám nevylisoval a rybu neulovil? S tím se vrať domů, Ivane! V naší společnosti musíte být tedy schopní bavit se o jídle celý večer a musíte prokázat hluboké znalosti. Ne však o tom, jaká exotická a drahá jídla jste kdy jedli, ale o jejich receptech, autentických restauracích v našem městě, o zelinářích, kořenářích a řeznících.

Už to není materiální luxus jako auta, domy, hodinky, ale jídlo a přístup k jídlu, co začíná vytvářet ve společnosti novou neviditelnou bariéru, co ji začíná dělit na „ty uvnitř“ a „ty venku“. A ačkoli se díky novým technologiím mohou všichni, i ti nejchudší, naučit být „těmi uvnitř“, ve skutečnosti tomu tak není. Nová doba je zdánlivě demokratičtější, ale nakonec stejně vše záleží na penězích. Abyste se dostali do lepší společnosti, musíte se naučit vařit z exotických a přitom čerstvých surovin, studovat recepty na blozích, Pinterestu nebo v diskuzních skupinách, zaplatit si na cestách kurzy vaření a být schopní zasvěceně debatovat o tom, kam se hodí koriandr a v čem nejlépe vynikne citronová tráva.

Na to všechno je stále potřeba dost peněz. S financemi na jedno Vodňanské kuře ve slevě se jednoduše do debaty o nejlepší variantě tradičního malajského svátečního jídla nepustíte. Jistě, jídlo bylo znakem sociálního statusu vždy. Kaviár si dopřávali jen ti nejbohatší, panstvo jedlo bažanta, zatímco plebs stále o nedělích konzumuje v lidové jídelně kuře ala bažant. Ale vždy šlo o jakýsi doplněk. Status jste získávali díky zámkům, služebnictvu, domům, autům, v některých komunitách potom díky zlatým řetězům kolem krku, ale nikdy na základě pouhého světáctví. To bylo jakýmsi vítaným doplňkem, ale ne nezbytnou součástí výbavy. Ve světě, kde jsme všichni poměrně bohatí, se ti lepší z nás odlišují právě tímto světáctvím. Jsme to my světáci oproti nim buranům. Chudým či bohatým pozůstatkům doby, kdy „výlet“ ještě neznamenal dvouletou cestu do Austrálie, ale pouze výpravu na chatu na sousedovic hrušky.

Za změnou jsou sociální sítě

Za změnou postoje nové generace k jídlu a za jeho novou adorací stojí rozvoj technologií. Podle mnoha názorů nám při celodenním sezení v kanceláři chybějí jakékoli zajímavé vjemy. Jsme stále izolovanější a jídlo je možností, jak potěšit všechny smysly a ještě se k tomu na chvilku začlenit do společnosti. Jídlo uspokojí náš čich, zrak, chuť.

Jak jsme již naznačili výše, díky internetu a sociálním sítím může jídlu porozumět úplně každý. Znamená to ale také, že své zážitky může také každý sdílet. Jedním z nejoblíbenějších témat na Instagramu či Pinterestu je právě jídlo. Podle průzkumu celých 44 % lidí z generace Y někdy sdílelo své jídlo nebo pití a celá pětina mladých mezi 21 a 24 lety si půjčila jídlo někoho jiného jenom proto, aby ho mohla vyfotit a sdílet. Celých 52 % lidí mezi 21 a 32 lety přiznalo, že by raději šli na food festival než na koncert a dokonce 61 % lidí ve věku od 21 do 24 let uvedlo, že by raději zašli do nově otevřené restaurace, než aby si koupili nové boty.

Změny budou pokračovat

Síla, kterou jídlo ve společnosti vládne, bude ještě narůstat. Spolu s tím se budou prohlubovat rozdíly mezi těmi, kdo jídlo považují za pouhou biologickou nezbytnost a po číšníkovi požadují ohřát polévku gazpacho, a mezi těmi, pro které hraje natolik důležitou roli, že ho používají k novému socioekonomickému rozdělení společnosti. Vítězi se přitom stanou ti ve druhé skupině, mladí lidé, kteří se už dostali ke kormidlu, nebo se k němu brzy dostanou.

Kde v tu chvíli budete vy? Na straně vítězů, nebo na straně poražených? Nový zájem o jídlo jakožto luxusní komoditu otevírá také široké možnosti pro rozjezd vlastního podnikání. Může jít o kavárny, restaurace, polévkárny nebo služby spojené s rozvozem jídla. I u nás už si totiž zvykáme na to, že dostaneme jídlo až do domu. Ať už jde o služby Tesca, Rohlíku, nebo jiných společností a malých farmářů.

Sdílejte

Komentáře

 

redakce

 
RSS | © Copyright 2015 Finpark.cz