Zásadní článek pro 600 tisíc lidí. Patříte mezi ně?

Author: Pedro Ribeiro Simões on Flickr.com; License: https://creativecommons.org/licenses/by/2.0/; Mods: Photo croped

Sdílejte

Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) nedávno zaslalo všem živnostníkům výhružnou nótu se sdělením, že pokud si výrazně nezvýší své odvody na sociální pojištění, nebudou mít v důchodu ani na kůrku chleba. Tušili jsme za tím nějakou lotrovinu, a proto jsme se podívali, jak to doopravdy je a jestli je opravdu třeba odvody navýšit. Neexistuje jiná, lepší možnost? Výsledek nás tak trochu překvapil. Pokud jste živnostníkem celý život, vyšší odvody se do určité míry vyplatí. Pokud jste ale živnostníkem pouze polovinu života, je lepší krmit vlastní spořicí účet.

Smutná česká realita: Důchod 6 tisíc

Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová nás v dopise upozorňuje, že živnostník, který si od revoluce platil pouze minimální odvody na sociální pojištění, bude podle současných pravidel pobírat v důchodu pouze 5 770 korun. S těmito závratnými penězi vám nepomůže ani MHD zdarma a každodenní lov těch nejzajímavějších slev rohlíků a gothajů ve městě. Pokud nemáte pasivní dům s vlastní zahrádkou a ve slamníku zašité miliony na horší časy, je na čase začít spolu s komunisty plánovat nějaký ten převrat. Však oni se soudruzi postarají, aby každý dostal podle svých potřeb, nikoli podle zásluh.

Přej a bude ti přáno?

Pokud jste však zodpovědným živnostníkem, který ví, že to má stát těžké a že potřebuje někde brát, aby mohl také dávat, odmění vás ministerstvo nějakou tou kačkou navíc. V případě, že jste si po revoluci platili dvojnásobek zákonného minima, dostanete podle MPSV pěkných 9 140 korun. To už v případě, že máte vlastní byt, hodné děti a nepotřebujete nic utrácet za léky, protože jste celý život pracovali na čerstvém vzduchu s dostatkem pohybu, může stačit. Pokud se vám něčeho z tohoto výčtu nedostává, máte smůlu.

Pokud jste byli marnotratníci a státu odváděli čtyřnásobek zákonného minima, dostanete dokonce 11 750 korun. Není to sice žádné terno, ale na poplatky za bydlení a popelnice, ve kterých občas najdete i něco zajímavého k snědku, takže jejich platbu můžete vykazovat pod položkou „nákupy“, to postačuje. A při speciálních událostech, jakými jsou narozeniny nebo návštěvy dětí, si můžete dopřát i dvacet deka vysočiny.

Zvýšit odvody, nebo peníze syslit stranou?

Podívejme se však nyní na to, jestli je pro nás opravdu výhodnější zvyšovat si odvody, či nikoli. Trochu úsměvná je představa, že člověk, který dostává na švarcsystém 25 tisíc měsíčně, si zvýší odvod na sociálku ze dvou tisíc na osm jenom proto, aby nechcípl hlady jako stařec, ale okamžitě. Předpokládejme proto, že touha přežít nehraje v našich kalkulacích žádnou roli, a podívejme se na celou problematiku očima zákeřného živnostníka, který vydělává statisíce a okrádá stát na daních. Jakou strategii by těchto 600 tisíc Mládkových parazitů mělo zvolit?

Hrubými počty jsme došli k závěru, že průměrný minimální vyměřovací základ pro živnostníka činil od roku 1990 do roku 2015 přibližně 41 tisíc korun. Zatímco v roce 1990 to bylo 4 200 korun, loni již téměř 80 tisíc. Tyto rozdíly jsou zásadní pro pochopení toho, že ve výpočtech je třeba počítat s inflací a rozdílnou cenou peněz. Myslet si, že v roce 1990 mohl živnostník odkládat stranou stejnou částku jako dnes, je trochu úlet. Dalšími hrubými počty jsme došli k závěru, že průměrný minimální odvod za posledních 25 let činil tisíc korun, plus mínus stovka. Máme tedy všechna čísla, která potřebujeme znát, a můžeme se proto pustit do kupeckých počtů.

Šok! MPSV nekecá!

Pojďme se nyní podívat na jednoduchou tabulku, do které promítneme dvě situace. V prvním případě jsme celý život platili jako OSVČ pouze minimální předepsané pojistné a stejnou částku jsme si spořili s průměrným ročním výnosem 3 %. V druhém případě jsme se na nějaké spoření vykašlali a raději jsme si zdvojnásobili odvody na sociální pojištění. Počítejme s tím, že jsme vitální a důchod si budeme užívat dvacet let. Naspořenou částku tedy musíme rozdělit do 240 měsíčních splátek, které si budeme vyplácet k našemu důchodu.

Tabulka 1: Po 25 letech OSVČ, 20 let v důchodu a vlastní zhodnocení 3 %

tabulka 1.1

Z tabulky vyplývá, že spoléhat se v tomto případě pouze na sebe není dobrý nápad. Pustit chlup a svěřit své peníze státu zde má své opodstatnění. A nezáleží přitom, jestli naše úspory zhodnocujeme konzervativně za 3 % ročně, nebo dynamicky za 6 %. I tak na tom budeme stále hůř, než když si zvýšíme zálohy. Snad jenom pokud počítáme s tím, že jsme chabrusáci a důchod si budeme užívat pouze deset let, můžeme uvažovat nad tím, že vezmeme svůj osud do vlastních rukou.

Odvádět více než dvojnásobek minima? Ani náhodou!

Jiná situace ale nastane, pokud si chceme jako důchodci žít na vysoké noze a chceme pobírat více než 10 tisíc korun. V takovém případě bychom měli podle ministerstva odvádět dokonce čtyřnásobek minimálního pojistného, tedy za posledních 25 let v průměru čtyři tisíce korun měsíčně a v současnosti dokonce osm tisíc korun měsíčně. Víme už, že odvádět v průměru dva tisíce se nám vyplatilo. Otázka tedy zní: nacpat státu do chřtánu i další dva tisíce, nebo si je spořit stranou? Pojďme se podívat na další tabulku. Od ministryně víme, že za další dva tisíce měsíčně by se nám důchod dramaticky zvýšil o 2 500 korun. Jaký tedy bude náš ortel?

Tabulka 2: Po 25 letech OSVČ, 20 let v důchodu a vlastní zhodnocení 3 %

tabulka 2.1

Tabulka mluví jasně. Od této chvíle se už nevyplatí, abychom strkali peníze do černé státní díry. Naopak je rozumné, abychom se o zhodnocení svých peněz začali starat sami. Pokud bychom chtěli odvádět ještě více, budou se rozdíly mezi odvody státu a vlastním zhodnocením dramaticky zvyšovat. Podobně se rozdíly zvýší, pokud se nebudeme držet při zemi a rozhodneme se investovat trochu více dynamicky, například s průměrným ročním zhodnocením 5 %.

Tabulka 3: Po 25 letech OSVČ, 20 let v důchodu a vlastní zhodnocení 5 %

tabulka 3.1

Vítězství diverzifikace

Můžeme tedy konstatovat, že nejlepší cestou je stará známá diverzifikace zdrojů. Jednoduše se nespoléhat pouze sami na sebe, ani pouze na stát. Nejlepší možností je získat od státu určitý základ a následně se starat o to, aby ona nadstavba, kterou si vybudujeme vlastními silami, byla co největší. Závěrem snad ještě jedna poznámka. Uvedený příklad platí pro ty, kteří většinu života strávili jako živnostníci. Pokud by náš živnostník strávil například 10 let v zaměstnání, určitě bychom doporučili odvody nezvyšovat a vše si spořit na vlastní pěst. Díky vyšším odvodům během zaměstnání by totiž spadal do příkladu v druhé a třetí tabulce.

Sdílejte

Komentáře

 

redakce

 
RSS | © Copyright 2015 Finpark.cz